Handicapovaný je taky člověk... na Blog.cz

Moje sestra se jmenuje Nikola Havlasová a narodila se 22.7.1992. Na první pohled jak sami můžete vidět, by jste neřekli, že moje sestra trpí handicapem. Ale jako my všichni má své sny, touhy a plány do budoucna.

Ale až po pár minutách kontaktu s ní zjistíte, že v nepořádku jsou její oči. Právě tímto se od nás "zdravých lidí odlišuje."

Ve třech letech jí lékaři diagnostikovali slabozrakost, přesněji řečeno moje sestra trpí barvoslepostí a těžkou světloplachostí. Nepředstavitelné a nic neříkající pojmy? Pro mě také, ale jen do té doby, dokud jsem se nechtěla o těchto dvou chorobách dozvědět více, abych lépe pochopila její handicap.

Je porucha barevného vidění lidského oka. Její odborný název je odvozen od jména anglického přírodovědce Johna Daltona, který touto poruchou sám trpěl a vědecky jí popsal. Barvoslepost má několik typů podle toho, jakou barvu člověk nevnímá. Nejčastější porucha barvocitu je porucha vnímání červené, zelené či modrofialové. Existuje také porucha tzv. dichromazie, při které chybí schopnost vnímat některou ze základních barev. Neobyčejně vzácnou poruchou je tzv. achromatopsie, kdy postižený nerozpozná žádnou barvu, vidí pouze ve škále šedi. Právě posledním typem barvosleposti trpí moje sestra.

Pro určování stupně barvosleposti existuje tabulkový test barvosleposti. [1]

Je zvýšená citlivost na světlo, odrazy světla, ostrého osvětlení. Označení pochází z řečtiny fotos (světlo) a fobos (strach). Může souviset i s jinými chorobami očí.

I když její život není peříčko tak se s ním pere co to dá. Mí rodiče měli na výběr zda-li bude chodit do speciální základní školy pro zrakově postižené a žáky s vadami řeči v Opavě. Nebo bude navštěvovat mateřskou a základní školu u nás ve vesnici. Po domluvě s ředitelkami obou výchovných zařízení, se rozhodli pro variantu druhou. Mojí sestru tudíž nevědoucně integrovali mezi "zdravé" děti a učitele. Přinesli ji tím i ostatním drahocennou zkušenost.

V mateřské škole, v základní škole a teď i na gymnáziu ji v jejích speciálních potřebách vždy vyšli a vychází vstříc. Její místo v lavici je uprostřed, aby dobře viděla na tabuli či meotár se svými speciálními brýlemi. Měla-li problém něco přečíst na tabuli či meotáru, kantoři jí danou větu ochotně přečetli. Nebo svojí pomoc nabídli spolužáci, od kterých si mohla danou látku opsat z jejich sešitů.

I když trpí slabozrakostí je na sebe velmi přísná a také velmi ctižádostivá, nespokojí se s průměrností. Je také velmi všestranně nadaná ve škole má nejraději hodiny matematiky, dějepisu, cizích jazyků a výtvarné výchovy. O svém volném čase ráda kreslí, poslouchá hudbu, zahradničí, provozuje turistiku, plave, slézá horolezecké stěny a surfuje po internetu. Jen míčové sporty jsou v jejím životě tabu.

Má velké nadání pro kresbu. Dokáže s velkou přesností nakreslit to na co se dívá. Ráda maluje i z vlastní fantazie. A i když vůbec nepozná barvy tak jsme jí je přizpůsobili. Na každé pastelce, barevné propisovací tužce či fixu má štítek s názvem dané barvy. Pokud, ale potřebuje vytvořit něco barevného na počítači do školy nebo jen tak pro radost, dotáže se a my jí ochotně poradíme, aby si mohla sama vybrat.

V mateřské škole ji zaujalo modelování z hlíny. Tomuto koníčku se věnovala do deváté třídy a celá naše rodina se může kochat jejími výrobky.

Svoji pozornost také věnuje němé tváři, obzvláště psům. Jejími oblíbenými rasami jsou labrador a zlatý retrívr, pro jejich klidnou, milou, hravou a přátelskou povahu.

Má-li problém s textem, který je napsán obzvláště malými písmeny tak používá speciální půlkulatou lupu.

Se světloplachostí se vypořádává slunečními brýlemi s vysokým UV filtrem a kšiltem.

Sama říká, že se ve svém životě nesetkala s pozitivní diskriminací vůči své osobě. Ale s negativní ano. Najdou se totiž jedinci, kteří její vadu považují za něco, co jí dělá méně cennou. Většina ji, ale bere jako sobě rovnou, nedělá mezi ní a sebou žádné rozdíly. Jsou, ale ochotní vyjít ji vstříc, potřebuje-li to.

Někteří lidé si myslí, že se nad nimi povyšuje, protože je hned nepozdraví nebo jim hned neodpoví, ale je to způsobeno jen tím, že je hned nepozná a nebo neví, že zdraví zrovna jí nebo na ni mluví.

Do svých dvanácti let nosila dioptrické brýle, ale po jedné z ročních prohlídek zraku jí bylo sděleno, že její handicap není v jejich očích, ale souvisí s očním nervovým systémem a proto nemá smysl nosit dioptrické brýle.

Její horlivost a zapálenost pro školu dokazují hlavně její diplomy za první místa z různých vědomostních soutěží, které má vylepené doma na čestném místě.

Ve svém životě by chtěla dosáhnout úplného osamostatnění. Získat vodícího psa, který by jí pomáhal s orientací ve městě. Chtěla by získat bakalářsky titulu. Založit si vlastní rodinu, ale hlavně chce získat práci, která ji bude bavit a poskytovat uspokojení.

Její ošetřující lékařka, primářka doktorka MUDr. Sylva Horáková z Centra pro děti s vadami zraku při fakultní nemocnici v Ostravě Porubě, při její každoroční návštěvě prohlašuje, že je velmi inteligentní, zvídavá a dokáže se velmi dobře se svým handicapem začlenit do života vidomých lidí.

Toto byl příběh mojí sestry, která ač je slabozraká tak se snaží žít svůj vlastní život i se svým handicapem stejně plnohodnotně jako my.

Jde o pomůcku, která připomíná dalekohled. Je určena k dívání se na předměty, které jsou od slabozrakého daleko (například tabule, televize). Tato pomůcka je vyrobena přesně dle potřeby osoby, pro kterou je určena. Zvětšení je až 3,5x.

Je určena ke čtení map a velmi drobných tisků. Lupa koncentruje světlo z okolí a tím zvýrazňuje kontrast a osvětlení sledovaného textu. Vyrobena z tvrzeného plastu o velmi nízké hmotnosti. Zvětšení se pohybuje od 1,7x do 4x.

Pomocí nich nemá problém s určením dané barvy.

[1] Pokud s tím máte problém: Jde o to, že vaše pravá hemisféra mozku se snaží říct barvu, ale levá polovina trvá na přečtení slova