Handicapovaný je taky člověk... na Blog.cz

Jesenský definuje nevidomost jako: "Defekt obou očí při kterém nevznikají zrakové počitky."

Flenerová: "Nevidomost je ve smyslu speciální pedagogiky vada zraku vada zraku, která se projevuje nevyvinutím, úplnou nebo téměř úplnou ztrátou výkonnosti zrakového analyzátoru a tím nemožností zrakového vnímání."

Ludíková: "Je kategorie s nejtěžším zrakovým postižením, která zhrnuje děti, mládež a dospělé osoby, které mají zrakové vnímání narušeno ve stupni nevidomosti (slepoty).

Podle WHO jsou osoby nevidomé ty, jejichž ostrost zraku se pohybuje od maxima 3/60 (počítání prstů na 3 metry) po stav, kdy jedinec nevnímá světlo.

Heyl : "Nevidomost je pokles visu pod 3/60 až po světlocit."

Kraus definuje nevidomost jako: "ireverzibilní pokles centrální zrakové ostrosti pod 3/60 - světlocit.

a) pokles centrální zrakové ostrosti pod 3/60 do 1/60 včetně,

b) binokulární zorné pole menší než 10^o, ale větší než 5 ^o kolem centrální fixace

a) pokles centrální zrakové ostrosti pod 1/60 - světlocit,

b) binokulární zorné pole 5 ^o a méně i bez porušení centrální fixace.

a) světlocit s chybnou světelnou projekcí až do ztráty světlocitu

Slepotu můžeme rozdělit nejen podle stupně postižení, ale také podle doby vzniku, na slepotu:

1. vrozenou - infekční onemocnění matky (rubeola, TBC, toxoplasmóza), toxikomanie matky (hlavně drogová), silné mechanické poškození plodu, špatná indikace léků, syfilis matky, vystavení matky dlouhodobé a silné stresové situaci, za hlavní důvod vzniku vrozené slepoty se však udává dědičnost, …

2. získanou - poruchy v oblasti CNS, poleptání a popálení očí, mechanické poškození, nádorová onemocnění, komplikace při infekčních onemocněních, progrese zrakové vady, meningitis, retinopatie nedonošených (dříve nazývaná: retrolentální fibroplazie, kyslíková slepota), …

Osoby později osleplé - kategorie osob, které se stali nevidomými během života až po ukončení školní docházky, nebo po dokončení přípravy na povolání. Jedná se tedy o nevidomost získanou.

Podle údajů Světové zdravotnické organizace je dnes na světě 45 miliónů nevidomých a toto číslo se v následujících 20 letech může až zdvojnásobit. Podle britských pramenů je v Evropě asi 1 milion nevidomých. Ve Velké Británii je těžce zrakově postižený každý 60. člověk. Jiné zdroje uvádějí, že lidé se zrakovým postižením tvoří přibližně 1 - 1,5% z populace. Přesné statistiky neexistují ani v rámci jednotlivých zemí.

Zajímavostí je, že 9 z 10 nevidomých (v celosvětovém měřítku) žije v rozvojových zemích a odborníci odhadují, že 80% slepoty může být léčeno nebo jí šlo předejít.

Jmenuje se Barbora a narodila se 5. 10. 1995 v Ostravě, jako druhé dítě v rodině se zrakovou vadou. Díky genetice jí v 9 měsících života byla diagnostikována nevidomost. Zachován zůstal pouze světlocit. Po všech možných vyšetřeních její stav zůstal stále stejný. Pro rodiče to musela být pochopitelně zdrcující zpráva, že i jejich mladší dítě má zrakovou vadu. Tuto těžkou situaci však zvládli a dokázali se s tímto faktem smířit.

Už od malička byla velmi živé dítě a také velmi inteligentní. Ve 3 letech i přes svůj handicap se dokázala sama obléci, obout i zavázat si boty, počítat až do vysokých čísel a mnoho dalších věcí. V 5 letech, když se její starší bratr ve škole učil vyjmenovaná slova, se je učila spolu s ním a uměla je lépe, než on a mnozí jeho vrstevníci. Naučila se i násobilku. Moc jí to všechno bavilo a šlo jí to moc dobře.

V 6 letech začala chodit do přípravky, kde se naučila Braillovo písmo. Poté začala navštěvovat Soukromou základní školu speciální pro žáky s více vadami v Ostravě Hrabové, kterou dosud navštěvuje. Tato škola poskytuje vzdělání a výchovu žákům s kombinovanými vadami. Zařízení navštěvuje 50 žáků, kteří plní základní školní docházku. Žáci jsou vzděláváni dle osnov základní školy, výukových programů základní školy praktické a základní školy speciální. Péče ve škole je ryze individuální a komplexní, každý žák má vypracován svůj "Výchovně-vzdělávací a zdravotně-rehabilitační plán". Velký důraz je kladen na integraci žáků do běžného života, na jejich následné pokračování v dalším vzdělávání po absolvování této školy, popřípadě na jejich zapojení do dalšího kolektivu. Ke splnění tohoto náročného cíle je zaměřeno mnoho školních i mimoškolních aktivit.

V každé třídě je okolo 8 žáků. Ve třídě, kterou navštěvuje Bára, není nikdo jako ona. Nikdo, kdo by byl nevidomý. Škola nemá knížky ani učebnice v Braillově písmu. Všechno si zapisuje na Pichtově psacím stroji a učí se ze svých zápisů. Vždy se učila výborně a vždy dosáhla vyznamenání. Má ráda učitele ve škole, protože jí vycházejí vstříc, jak jen to jde. Výjimkou je jen jedna paní učitelka, kterou nemá ráda, protože ji nutí navlékat nit na jehlu a pak šít a vyšívat, což je pochopitelné, že něco takového jí nepůjde. Naopak modelování z plastelíny nebo keramiky ji velmi bavilo.

Má hudební sluch. I když nezná noty, krásně zahraje na klávesy. Do 5. třídy hrála na flétnu. Hrávala na vítání občánků, zúčastnila se několika soutěží a vždy vyhrála 1. místo. Umí krásně hrát i zpívat, ale stydí se. Poté, když jí byla změněna paní učitelka, přestala hrát, protože ta už to s ní neuměla tak dobře. Nyní už hrát nechce. Přestalo jí to bavit. Což je škoda.

Nyní navštěvuje 7. třídu a přemýšlí, čemu by se chtěla v budoucnu věnovat. Chtěla by se pokusit o přijetí na jazykové gymnázium v Ostravě Porubě, protože ji baví jazyky a v budoucnu by se chtěla živit jako překladatelka.

Je velmi milá, přátelská, chytrá, ale také tvrdohlavá a neústupná. Ráda někomu leze na nervy a stále by se s někým hádala. Má ráda zábavu, počítač a internet, přes který si našla spoustu kamarádů a hlavně přírodu. Ráda chodí na procházky a jezdí na výlety, kde poznává nové věci. Má ráda, když si může vše nové osahat a ráda poslouchá. Miluje hudbu, především hip hop, techno, house a pop. Nesnáší jazz, metal a dechovou hudbu, ale také křik a pláč malých dětí.

Má velmi ráda zvířata, především psy. Doma mají malého shi-tzu jménem Kikina. Ta už ví, že když si chce Bára sednout do křesla, kde sedí zrovna ona, tak musí uhýbat. Bára je samostatná a dokáže se o sebe postarat sama. V dospělosti by si ale chtěla pořídit vodícího psa. Bojí se kamkoli chodit sama. Vždy když někam jde, tak jen v doprovodu své matky nebo kamarádek. Nemá ráda nevidomé, lépe se cítí mezi vidícími. Bílou hůl nepoužívá, protože ji nemá ráda. Možná se bojí posměchu, kterému se i tak čas od času nevyhne.

Odsuzuje kouření a vadí jí cigaretový kouř. Je velmi šikovná a pomáhá i doma své matce. Ráda umývá nádobí nebo třeba i koupelnu. Má ráda parfémy a krásné vůně.

Ze všeho nejvíc miluje nakupování oblečení a bot. Už od malička si od každého půjčovala boty na podpatku a chodila v nich. Ráda se hezky a moderně obléká. Obléká se sama a vše si i sama vybírá, doma i v obchodě. Dokáže výborně sladit barvy svého oblečení, aniž by vlastnila ColorTest. Vždy se obléká celá do jedné barvy. Bílá, modrá, růžová, černá, červená, to jsou její oblíbené. Je obdivuhodné, že si vytáhne ze skříně třeba bílé kalhoty a k tomu bílé tričko, aniž by jí někdo řekl, jaká je to barva. Ráda se i maluje. Dokáže si sama namalovat oční linky, stíny i řasenku a ještě to barevně sladit s oblečením. Pro nás je to nepochopitelné a obdivujeme ji za to.

Jmenuje se Ivan a je mu 17 let. Je nevidomý od svých 6 let, do té doby měl zbytky zraku a vše dobře rozeznával. Když o zrak přišel úplně, nesl to velmi těžce. Nezůstal zachovaný ani světlocit.

Navštěvoval stejnou přípravku i základní školu, jako jeho sestra. Nyní, po dokončení základní školy, už nenavštěvuje žádnou školu, protože nechce. Nic ho nebaví. Jen doma sedí u počítače a poslouchá hudbu. Což není moc dobře.

Je velmi inteligentní, ale také velmi líný. Je hodně zvídavý a má pokaždé nějaké otázky, na které by chtěl znát odpověď. Je mnohem uzavřenější, než jeho sestra a nemá rád větší množství lidí. Je rád sám doma. Ze všeho nejvíce miluje hamburgery.

Jedinou starostí jejich rodičů teď je, vymyslet nějakou činnost, která by ho bavila a neseděl stále jen doma. A my jim k tomu přejeme hodně štěstí a úspěchů.